Několik uplynulých let zcela jistě nepatří k těm, na které by ODS mohla být nejpyšnější.
Oproti letům 2000-8 výrazně ztratila své pozice v krajích, když už je zastoupena v jejich vedení, je to vykoupeno účastí v koalicích s největším ideologickým soupeřem – ČSSD. Jsem ráda, že alespoň v mém "domovském" Středočeském kraji, ODS ve velké koalici s ČSSD není. Před nadcházejícími krajskými volbami bude díky tomu zcela transparentní, kdo opravdu za vedení kraje nese 100% zodpovědnost - Rathova ČSSD, vládnoucí ve skryté koalici s KSČM. Voliči budou mít možnost rozhodnout, jak se jim tato konstelace líbí.
Bohužel, je třeba si přiznat, že řada krajských elit si za své porážky z roku 2008 může do určité míry sama. Špatně četly tehdejší situaci a následně bohužel zvolily špatnou strategii. Po dvou a půl letech od krajských voleb 2008 si snad i ti největší "nevěřící Tomášové" uvědomují, že tehdejší volby ODS prohrála nejen kvůli nedostatečným komunikačním dovednostem tehdejší Topolánkovy vlády, ale i díky rozmělněným kampaním "třinácti krajských ODS", které se tvářily, že nemají s centrální ODS nic společného. Doufejme, že rok 2008 byl pro ODS dostatečným mementem a v roce 2012 nedojde k opakování chyb z minulosti. I v případě ODS totiž 100% platí, že "kdo se nepoučí ze své minulosti, bude si ji muset prožít znovu".
ODS od roku 2008 ztrácí své pozice i v Senátu. V minulém roce se ČSSD podařila věc, která se ještě nedávno zdála jako z sci-fi povídky – získala díky výborným volebním výsledkům z let 2008 a 2010 většinu v horní komoře parlamentu. Voliči ČSSD se „naučili“ k senátním volbám chodit a volit reprezentanty svých zájmů. Již dávno tak neplatí, že ČSSD neumí senátní volby vyhrávat. Zbývá jen dodat – bohužel.
Daleko nejhorší situace však pro ODS nastala paradoxně v loňských parlamentních volbách. Přestože na konec sestavila vládu, ve volbách neuspěla a je třeba si to přiznat. Získala v nich historicky nejnižší počet hlasů. Oproti roku 2006 ztratila 15% voličů, což znamená, že po čtyřech letech ODS příšla takřka o 800 tisíc voličů! Z tohoto propadu jistě nelze vinit současné vedení ODS, nelze však před ním ani zavírat oči a dělat, že se nic neděje.
Přesto ODS v roce 2010 vstoupila do vlády. Bohužel však ne díky skvělému volebnímu výsledku, ale díky tomu, že ČSSD měla, přes své volební vítězství, nulový koaliční potenciál.
Současné volební preference ODS se pohybují mezi 15-20%. Hůře jsme na tom byli již jen na přelomu let 1997-1998, v době tzv. sarajevské krize.
Proč?
Podle mého názoru mj. i kvůli tomu, že vládní angažmá ODS na první i na umělecký dojem nevypadá zrovna nejlépe. Jeden ministr byl nucen rezignovat, druhý je pod silným mediálním tlakem kvůli nejasnostem ohledně českého předsednictví Radě EU. Náš předseda je zcela nepochybně slušný a poctivý člověk, ale některé jeho kroky zvenčí vypadají poněkud rozpačitě. O dalších ministrech není takřka slyšet, což je ale způsobeno i tím, jaký resort zastupují a jak je mediálně přitažlivý. Mediálně prohráváme souboje uvnitř koalice, připravované vládní reformy mnohdy navenek vypadají, že jsou spíchnuté rychlou jehlou. Vláda je nejdříve narychlo představí, aby je po pár dnech kritiky významně korigovala...Místo toho, aby vláda a ministři připravované reformy trpělivě vysvětlovali, na kritiku reagují často zkratkovitě a paranoidně.
Nechci být přílišně pesimistická a defétistická. Nechci znejišťovat členskou základnu ODS, strany, za níž jsem byla zvolena, ani veřejnost. Přesto se však nechci tvářit, že se nic neděje. Děje a může být ještě hůř. Proto je třeba co nejdříve zlepši komunikaci vládních reforem, i podíl ODS na nich.
Pokud máme pocit, že nám “média nerozumí“, ať se ministři vydají za občany přímo a diskutují s nimi tváří v tvář. Naši ministři a premiér si musí stát za svými názory, musí vědět, co chtějí říkat, komu, ale i jak. Musíme přestat ustupovat vydírání jak odborům, tak i koaličních partnerů. Je třeba se co nejpečlivěji připravit na krajské a senátní volby 2012 a následné volby do Evropského parlamentu tak. Realisticky a racionálně je třeba přistupovat i k blížící se prezidentské volbě.
ODS může být pyšná na svou minulost, ale jen ze vzpomínek se žít nedá. Pokud zůstaneme v současných nedbalkách, spokojeni s tím, že jsme zase ve vládě, „jede se dál“ a "nějak to dopadne", brzy se to ODS krutě vymstí.